Těšíme se ve čtvrtek 2.9. na všechny naše strávníky na 1. školní oběd. Jako tradičně jsme si pro ně naplánovali dukátové buchtičky s vanilkovým krémem, které jsou hlavně mezi těmi nejmladšími velmi oblíbené. Chceme tím všechny přivítat a popřát jim, aby nový školní rok byl stejně hezký a sladký jako buchtičky.
Před lety napsal ódu na buchtičky publicista a spisovatel Rudolf Křesťan a je tak milá, že vám její část nabízíme k přečtení.
„K měsíci září patří nejen začátek školního roku, nýbrž i buchtičky se šodó. Aspoň v mé paměti. V naší školní jídelně to bývalo uvítací jídlo po prázdninách. Ale i v dalších měsících to byl pro nás vždycky potěšující chod.
Setkám-li se výjimečně s někým, kdo na dukátové buchtičky nevzpomíná v dobrém, mám pro to jediné vysvětlení. Původně mu v dětství jistě taky chutnaly, dokonce natolik, že se jich v jídelně nezřízeně přejedl – a od té doby je pomlouvá.
Tento školní fenomén se šodó je ještě po letech vnímán povětšinou s dojetím, a to lidmi rozličných politických postojů, náboženských přesvědčení, úrovně vzdělání, estetických názorů, sexuální orientace a platových tříd.
Dovolil bych si dokonce doporučit, aby ve chvílích, kdy při závažných jednáních dochází ke zdánlivě nepřeklenutelným neshodám, byla stočena řeč na toto téma. Vzájemné buchtičkové vzpomínky by mohly posloužit jako společný jmenovatel. Jako přemostění. Proměnit se v prostředek vzájemného pochopení a stát se nadějí, že bude možné najít porozumění i v dalších bodech.
Moje osobní zkušenost s oblibou těchto buchtiček se vztahuje k časům před půlstoletím. Abych si ověřil, zda ve vztahu k dnešku nejde jen o vzpomínky starého zbrojnoše, sondoval jsem, zda toto jídlo pořád ještě stojí na žákovském piedestalu oblíbenosti. Výsledek zněl: ano.
Kromě mých několika dotazů u nynějších dětí v dotyčném věku je uvedené „ano“ opřeno i o exaktní průzkum, který byl před třemi lety proveden v Chebu ve školní jídelně v Brandlově ulici. U žáků ve věku mezi šesti a čtrnácti lety se z hlediska oblíbenosti umístily tyto buchtičky na prvním místě. Svérázným potvrzením jejich trvalé obliby je i skutečnost, že v přeneseném slova smyslu se dostaly dokonce i do současného studentského slangu. Buchtička se šodó = přitažlivá dívka.
Zajímavé je, že moje maminka se je snažila několikrát připravit o víkendu také doma, aby nám dětem udělala radost. Jenže to nebylo „ono“. Možná nám scházelo společné hltání jako ve školní jídelně a také davový ryk, když jsme se k okénku řítili pro nášup.
Neumím ani spočítat, ke kolika změnám došlo na světě za padesát let od doby, kdy jsem ukončil povinnou školní docházku. Je až fascinující, že zmíněné buchtičky si pořád drží své úctyhodné místo. Používá-li se někdy fráze, že něco se táhne dějinami jako červená nit, mohlo by v daném případě být toto rčení o trvalosti alternováno výrazem, že něco se táhne dějinami jako buchtičky se šodó.
Sladká jídla sice nejsou nejzdravější, ale na druhé straně nemůže dětem uvíznout kost v krku. Při setrvalém kácení hodnot a jejich proměňování je stabilita buchtiček se šodó hodna obdivu. Jsou malé, svou výdrží však velké.“